Silnější přežije. Jenže kde mám já tu sílu pořád brát?

Pokud by vás to zajímalo, nejsem v pohodě. Možná jsem hysterka, dohadovat se nebudu. Každopádně, co opravdu cítím je vztek, bezmoc a frustrace. Pomalu ve mně vzrůstá nelibost vůči dalším obyvatelům tohoto státu a chci domů. Co si budeme nalhávat, tady jsem doma tak na půl, ačkoliv to vůči mému muži není vůbec fér. Cítím se opuštěná a sama. Jako Alenka v říši divů nebo jako jehně ve smečce vlků.

Což je vtipné, vždycky jsem si myslela, že jsem spíš ten vlk, žralok, orel. A dneska zjišťuju, že jsem jen vystrašený kuře. A vystrašená kvůli sobě? Vůbec ne. Pravděpodobně ve svých 26 letech těžko poznám, jestli virus mám nebo ne a když budu sobecký ignorant, budu ho vesele přenášet dál. No, jenže já se snažím nebýt a brát situaci vážně. Uvědomovat si, že nejsem nejdůležitější článek společnosti, středobod vesmíru, a že vše nezačíná a nekončí mnou, a že slunce nerotuje kolem mého zadku. Jsem vystrašená mentalitou lidí kolem mě, protože ti si přesně tohle myslí. Kulturní šok prožívám v Holandsku každý den, od prvního dne, co jsem si tu registrovala trvalý pobyt. Na ten jsem zvyklá. To, co se ale děje teď se mi nedaří přejít. Vše, čím mě tu krmí, zanechává na ústech hořkou pachuť.

Stýská se mi po domově, jsem na všechny Čechy a Češky tak moc pyšná. Za to, jak se snaží chránit všechny kolem sebe. Za tu solidaritu a nesobeckost. A zároveň děkuji vesmíru, že mi do cesty poslal jednoho z těch přemýšlejících Holanďanů a já se za svého muže nemusím stydět a aspoň o něj se v této chvíli můžu opřít.

Pokud chcete rozveselit, článek nečtěte. Se slzami vzteku v očích bohužel žádnou radost šířit neumím. A ačkoliv vím, že každý z nás si teď zaslouží pozitivní zprávy a přístup, já ten vztek teď musím vykřičet aspoň do onlajnu, protože už dál prostě nemůžu.

Tady se to totiž bere skoro jako vtip. Možná tím Holanďani jen bojují proti depresi z toho, že je vláda právě strčila pod rozjetý vlak, anebo to pro ně není tak důležité. Dokud nejde o prachy, jde o hovno.  

Předseda vlády Mark Rutte oznámil svým občanům, že podstatná část obyvatel nemoc chytne a mladí se s ní vypořádají, vytvoří tím kolektivní imunitu a bude po boji. Do té doby se prý máme starat o starší občany a dávat pozor. Ani slovo o rouškách, ani slovo o tom, aby nedělali zbytečné debilní návštěvy a zdržovali se hlavně doma, ani slovo o tom, jak se tedy pak bude řešit děsivá situace, kdy ti staří budou umírat v přeplněných nemocnicích.

Kolektivní imunita. Tečka. WHO na to konto posílá varovné signály, ať nejsou Nizozemci tak neteční, že vlastně ani není prokázáno, jestli se u tohoto viru kolektivní imunita vůbec dá vybudovat. Co neví odborníci, Rutte už nejspíš dávno ví. A tak ruku v ruce s dalšími „západními“ státníky vedou svou civilizaci do záhuby. Jo a u toho ještě říká, že se hranice zavírat určitě nebudou, protože Holandsko je otevřená zem. To je teď chválihodné no.

Jiné než závažné případy se netestují, v mém okolí jsou 2 lidé s několika příznaky, kteří jsou oficiálně v karanténě, ale nebyli otestováni. Nemají totiž závažné dýchací problémy. Testy se šetří a testují se jen vážné případy. Máme tu 20 dnů nákazy a za tuto dobu zemřelo již 58 lidí, dalších 135 jich leží na jednotce intenzivní péče. Nakažených je údajně 2051. Ve skutečnosti je samozřejmě několikanásobně větší počet nakažených, než se oficiálně tvrdí. A ti, co jsou nakažení a nemají to testem potvrzené, můžou v klidu nákazu šířit dál. Protože každý „nachlazený“ na zadku doma opravdu nesedí.

Holandská společnost zdá se k číslům býti lichá. Ostatně jedno staré přísloví praví, že Holanďan raději pustí do domu menší zlo, aby se vyhnul ďáblu. Za ďábla si v tomto případě dosazuji kutálející se eura ze státní peněženky, menší zlo budou stovky nebo tisíce mrtvých. Kdo ví, kam až to nakonec zajde.

Zatímco “východní” společnosti se snaží křivku rozprostřít a tím nezatížit zdravotnická zařízení, než se vyvine vakcína, tady se tvrdí totéž, ale společnost je zhypnotizována ke klidu, takže se doma moc nezdržují . Toaletní papír vykoupili ve chvíli, kdy se začala dělat první opatření, ale jakmile je vláda uklidnila, zase vesele pokračují ve svých životech. Dnes už to berou tak, že nakazit se musíme tak jako tak, abychom tím rychle prošli a vytvořili si imunitu a budeme doufat, že budeme mít jen ty lehké chřipkové příznaky. Jako by ty fatální případy vůbec neexistovali. A nebo, dokud to nejsou moje děti, budu dělat, že se nic neděje?

Já jsem si celou dobu naivně myslela, že čekáme na to, až se vyvine a otestuje vakcína a do té doby se snažíme udržet civilní ztráty na minimu. Asi jak kde. Připadá mi, že tady se sice čeká, ale zároveň čím víc civilních ztrát na starším obyvatelstvu, tím víc místa nebo volných baráků pro nás mladé. A tak si mladí dál chodí na pokec, děti si spolu dál vesele hrají. Všichni kolem sebe prskají své chřipkové bacily a život jde dál. Teda, jen někomu samozřejmě.  

Argumentuje se tím, že správný postup nezná nikdo a chyby ve vladaření v takové situaci dělá každej. Určitě bych jednou chtěla mít na svém náhrobním kameni vytesaný epitaf: “Žila a umřela, neb chybka se vetřela.”

Je to fakt tak nepochopitelné, že mě ty civilní ztráty nadzvedávají ze židle? Přeháním? Je to málo? A kolik je tedy ten dostatečný počet, abychom to začali brát vážně? To, co se děje v Itálii je v pořádku? Proč se oni mají zavírat doma a my ne?  Máme teda čekat na to, až zemřou tisíce a pak si uvědomíme, že bychom to mohli brát vážně? Nebo jsme prostě tak cyničtí a když nejde o naše děti ale o prarodiče, co už si odžili, už je nám to prostě jedno? To, že nás nezajímají války, co se nás bezprostředně nedotýkají už jsem si všimla dávno. Ale to nás ani nebude zajímat, že umřel postarší soused, kvůli tomu, že si při “chřipce” neodpustím zůstat sedět doma na prdeli? Nezbývá, než si myslet, že tohle je jen další pokus matky přírody, jak se nás zbavit. Protože když to vezmu kolem a kolem, my si snad ani nezasloužíme tuhle planetu okupovat.

Díky za přečtení. Pokud chceš zůstat v kontaktu, sleduj smutnaavesela na instagramu nebo facebooku.

3 komentáře: „Silnější přežije. Jenže kde mám já tu sílu pořád brát?

  1. Jak to tak čtu, v UK velice podobný přístup, i když pomalu začínají obracet.
    A lidé nejsou blbí a samoizoluji se sami.

    Já jako zdravotník tu možnost nemám, tak uvidíme, jak to vše dopadne.

    Drž se

    To se mi líbí

  2. Pracuji v Holandsku na stavbě – vedle Slováků, Poláků, Holanďanů.
    Jako jediný Čech, jsem taky jediný kdo nosí roušku.
    Připadám si, jako kdybych chodil s indiánskou čelenkou na hlavě.
    Na otázku ,,proč??“ odpovídám.
    Chráním sebe i Vás – nikdo nechápe 😦

    To se mi líbí

Napsat komentář k Jitka Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.