Ježíšek? Ale kdeže! V Holandsku hraje prim Sinterklaas.

Tak jako v Čechách i v Holandsku připadá na 5. prosince den svatého Mikuláše. Pro Holanďany je to jeden z nejoblíbenějších svátků v roce, tak vás tedy dnes provedu tím, jak se tady taková mikulášská tradice slaví.

Pokud bychom holandského Mikuláše, nebo přesněji řečeno Sinterklaase chtěli srovnat s českými tradicemi, stal by se z něj jakýsi mix Mikuláše s Ježíškem v jednom a dokonce by vykazoval i nějaké znaky amerického Santa Clause. Tak jako on obléká svůj červeno-bílý kabát s mikuláškou čepicí a samozřejmě nemůže chybět bílý plnovous, zároveň se tím podobá i českému Mikuláši a s trochou fantazie by snad bylo i možné tyhle dva zaměnit.

Největší rozdíl je ale v tom, jak tuto tradici Holanďané vnímají. Vánoce jsou tady odsunuty na druhou kolej a příjezd Sinterklaase nedočkavě vyhlížejí jak děti, tak jejich rodiče.

 Ten podle tradice do Nizozemska každoročně připlouvá na lodi ze Španělska již v polovině listopadu. S sebou má své pomocníky Piety, kteří mu pomáhají dostat všechny ty dárky, které s sebou veze právě k dětem. Kdo by taky zvládl obdarovat všechny děti úplně sám, že?

A jak tato mikulášská tradice v Holandsku probíhá?

Sinterklaas se svými pomocníky připlouvá do každého města. Pokud není možné aby se do některého města dostal lodí, může přijet třeba vlakem. Tam na něho už čekají zástupy dětí. Z lodi nebo vlaku pak vyskákají všichni Pietové a vydají se obdarovávat všechny přítomné děti cukrovinkami. Sinterklaas na děti z lodi mává a ujišťuje je, že i letos zvládl dorazit a děti se tak o své dárky nemusí bát.

Tak jako my máme typické vánoční cukroví, Holanďané mají své tradiční sladkosti spojené s Mikulášem. Děti tak od Pietů dostávají například Kruidnoten, což jsou malé kulaté perníčky většinou obalené v čokoládě, nebo Pepernoten, jak se říká malým perníčkům bez čokolády. Zároveň k Mikuláši neodmyslitelně patří sladká štola, marcipán, další perníkové cukrovinky s mandlemi a čokoládová písmena.

Holandské cukrovinky

Ode dne Sinterklaasova příjezdu pak děti pravidelně navečer připravují své boty naplněné mrkví či cukrem jako pochoutku pro Mikulášovo koně a výkresy pro Sinterklaase a ráno v nich místo občerstvení nacházejí drobné dárečky.

Není pevně stanoveno, kolikrát se tato tradice může opakovat a tak si ji každá rodina přizpůsobí právě tak, jak je v jejich možnostech. Někdo dostane malý dárek jednou týdně, někdo dvakrát a určitě se najdou šťastlivci, kteří dostávají dárek v botě každé ráno. Tahle tradice mi přijde naprosto kouzelná, dá se totiž využít místo adventního kalendáře, který se v Holandsku moc nenosí, protože tady se Vánoce neodpočítávají. Zatím si to teda zkouším nanečisto na Ronaldovi, takže jsem se celkem pravidelně vždy dvakrát v týdnu hodila dárek do boty, ale než budou děti, budu to muset ještě pořádně natrénovat, nikdo totiž nechce zažít to vysvětlování, když rodiče zapomenou cukřík z boty vyhodit a nahradit ho dárečkem, že jo.

Po svém příjezdu Sinterklaas pak v každém městě zůstává, má tam svůj dočasný byt s ložnicí a koupelnou, kam za ním děti v doprovodu svých rodičů chodí na návštěvu a prosí ho o dárky.

Mikulášská tradice pak končí podobně jako ta česká 5. prosince navečer, kdy nastává takzvaný Pakjesavond a s ním moment, na který všechny holandské děti netrpělivě čekají. V tento večer jim totiž Sinterklaas naděluje ty velké dárky o které si k němu chodily říkat, do některých domácností tak chodí oblečený „Sinterklaas“ a někde nadělí dárky natajno, právě tak jako český Ježíšek.

A jak už jsem naznačila, Holanďané samozřejmě slaví i Vánoce, vyzdobují své byty a domečky i jejich balkony světýlky a dekoracemi, navštěvují své rodiny, zdobí stromečky a na samotné Vánoce pak některé děti dostanou dárky 24. prosince večer, tak jako je tu zvykem u nás, nebo 25. prosince ráno, ale v obou případech většinou jen pár maličkostí.

Takže Vánoce s kaprem, cukrovím, vánočkou a bramborovým salátem s hromadou dárků a zvoneček, na který zvoní Ježíšek se tady opravdu nekonají.

Co na holandské tradice říkáte? Dejte mi vědět!

Sleduj smutnaavesela na instagramu , ať ti neuniknou žádné nové články

Nejnovější články:

Den osvobození a připomínka obětí 2. světové války

4.května – Dodenherdenking

Dodenherdenking slouží jako den vzpomínání na oběti druhé světové války. Nizozemsko si každoročně připomíná oběti války den před osvobozením, které připadá na 5. května. Na amsterdamském náměstí Dam se sejde král a královna, premiér a další zástupci vlády, kde položí květiny k národnímu památníku a ve 20:00 spolu s celou zemí utichnou a 2 minutami ticha uctí památku zesnulých. V tuto chvíli je zvykem, že společně s nimi každý občan ustane ve své práci a věnuje 2 minuty ticha této vzpomínce s nimi. Auta přestávají jezdit, lidé přestávají mluvit, načež se po dvou tichých minutách rozezní národní hymna, po níž následuje králův proslov.

Pokračovat ve čtení „Den osvobození a připomínka obětí 2. světové války“

Koningsdag jako největší společenská událost roku

Koningsdag neboli Králův den se v Nizozemsku slaví každý rok na počest králových narozenin a je to jeden z mála státních svátků, které jsou v Nizozemsku uznány. Jedná se o největší společenskou událost roku a připadá na 27.dubna.

Pokračovat ve čtení „Koningsdag jako největší společenská událost roku“

Od palačinek k rakovině aneb jak si Holanďané nadávají?

Krásný slunečný den všem! Dnes mě napadlo, že bych vám mohla přiblížit, jak se v Holandsku nadává. Ne, že bych v cizojazyčných nadávkách byla nějaký profík, ale asi si dokážete představit, že tato slovíčka jsou jedna z prvních, která člověk v novém jazyce dokáže pochytit.

Pokračovat ve čtení „Od palačinek k rakovině aneb jak si Holanďané nadávají?“

Okno do duše místních obyvatel

V Nizozemsku je hustota obyvatel 521 lidí/ km². Pro srovnání např. Česko má hustotu obyvatel 134 obyvatel / km².  Teoreticky to znamená, že kamkoliv se vydáte, potkáte zhruba 4x více lidí než v Čechách.  

A v praxi to vypadá tak, že nikde nejste sami. Nikdy. Žádná intimita tady neexistuje, Holandsko je prostě moc malé na to, aby si tady člověk mohl nárokovat kousek přírody jen pro sebe.

Kdykoliv jdu na procházku, procházím kolem řadových domků s obrovskými kompletně odhalenými okny.  V Holandsku je běžné, že se do oken nedávají závěsy nebo žaluzie, anebo se aspoň nezatahují a je možné tak vidět přímo do kuchyně nebo obýváků prakticky každého.

A ty baráčky buď mají ta okna přes celou stěnu, což je fakt extrém, nebo skleněný pruh přesně ve výšce vaší hlavy, aby se dobře vidělo jak dovnitř, tak ven. Lidé jsou totiž tvorové zvídaví.

Já  byla doma zvyklá vždycky navečer zatáhnout všechny žaluzie (které byly samozřejmě schované pod vrstvou záclon) a až teprve po tom rozsvítit světlo, jen aby mě náhodou někdo z ulice nezahlídl. Takže když chodím kolem těch osvícených průhledných oken, vzbuzuje to ve mně spoustu vesměs negativních emocí.  Nechápu, proč se člověk dobrovolně vystavuje a sám sebe připravuje o soukromí. A na druhou stranu, čím víc se snažím nedívat, většinou mi to stejně ujede a mrknu dovnitř. Do výloh se přece díváme tak nějak automaticky a tady si lidé dělají výlohy ze svých vlastních domovů. Mám tedy tu čest sledovat třeba rodinku u večeře, nebo maminku jak večeři připravuje, nebo taťku jak čučí na fotbal v televizi. Člověk by řekl, že když už fakt nezvládáte uklízet a máte doma neskutečnej bordel, aspoň pak ty závěsy zatáhnete. No, tak tady ne. Tady to nikdo neřeší.

A tak jsem začala pátrat po tom, proč a jak to tady funguje bez záclon.

Odborné publikace mluví o tom, že Holanďané chtějí své sousedy prostě ujistit, že nemají co skrývat, že nedělají nic, za co by se měli stydět, nemají nic, co by jim sousedé mohli závidět, anebo že neskrývají nějakou nelegální činnost. A ve finále se do těch cizích oken prý nikdo nedívá. Tak určitě.

Ve skutečnosti platí jednoduché pravidlo : dívají se všichni,a kdo říká, že ne, kecá.  Pozorovat takovou rodinu u večeře anebo se vystavovat na odiv kolemjdoucím je tu prostě jen dalším národním sportem. A zároveň je také normou dopřát tu podívanou ostatním. Přece jen je to země, která dala světu reality show Big Brother.

A jak jsem si celou dobu myslela, že tohle je nějaká holandská úchylka, která se mě netýká, Ronald se mi při jedné procházce mezi těmi nezataženými okny, kdy jsme vedli podobnou diskuzi, přiznal, že jeho kolega, který svým oknem dohlédne až do toho našeho si už stihl několikrát postěžovat, že máme neustále zataženo a on ještě nic neviděl. Až mi ho je skoro trochu líto.

P.S. Na fotce je baráček nejmenovaných členů rodiny. Je to dost umírněná forma odhalených oken, ale fotit cizí okna mi přišlo trošku přidrzlý.

Díky za přečtení. Líbil se ti článek? Sleduj smutnaavesela na instagramu , ať ti neuniknou žádné nové články.