Ježíšek? Ale kdeže! V Holandsku hraje prim Sinterklaas.

Tak jako v Čechách i v Holandsku připadá na 5. prosince den svatého Mikuláše. Pro Holanďany je to jeden z nejoblíbenějších svátků v roce, tak vás tedy dnes provedu tím, jak se tady taková mikulášská tradice slaví.

Pokud bychom holandského Mikuláše, nebo přesněji řečeno Sinterklaase chtěli srovnat s českými tradicemi, stal by se z něj jakýsi mix Mikuláše s Ježíškem v jednom a dokonce by vykazoval i nějaké znaky amerického Santa Clause. Tak jako on obléká svůj červeno-bílý kabát s mikuláškou čepicí a samozřejmě nemůže chybět bílý plnovous, zároveň se tím podobá i českému Mikuláši a s trochou fantazie by snad bylo i možné tyhle dva zaměnit.

Největší rozdíl je ale v tom, jak tuto tradici Holanďané vnímají. Vánoce jsou tady odsunuty na druhou kolej a příjezd Sinterklaase nedočkavě vyhlížejí jak děti, tak jejich rodiče.

 Ten podle tradice do Nizozemska každoročně připlouvá na lodi ze Španělska již v polovině listopadu. S sebou má své pomocníky Piety, kteří mu pomáhají dostat všechny ty dárky, které s sebou veze právě k dětem. Kdo by taky zvládl obdarovat všechny děti úplně sám, že?

A jak tato mikulášská tradice v Holandsku probíhá?

Sinterklaas se svými pomocníky připlouvá do každého města. Pokud není možné aby se do některého města dostal lodí, může přijet třeba vlakem. Tam na něho už čekají zástupy dětí. Z lodi nebo vlaku pak vyskákají všichni Pietové a vydají se obdarovávat všechny přítomné děti cukrovinkami. Sinterklaas na děti z lodi mává a ujišťuje je, že i letos zvládl dorazit a děti se tak o své dárky nemusí bát.

Tak jako my máme typické vánoční cukroví, Holanďané mají své tradiční sladkosti spojené s Mikulášem. Děti tak od Pietů dostávají například Kruidnoten, což jsou malé kulaté perníčky většinou obalené v čokoládě, nebo Pepernoten, jak se říká malým perníčkům bez čokolády. Zároveň k Mikuláši neodmyslitelně patří sladká štola, marcipán, další perníkové cukrovinky s mandlemi a čokoládová písmena.

Holandské cukrovinky

Ode dne Sinterklaasova příjezdu pak děti pravidelně navečer připravují své boty naplněné mrkví či cukrem jako pochoutku pro Mikulášovo koně a výkresy pro Sinterklaase a ráno v nich místo občerstvení nacházejí drobné dárečky.

Není pevně stanoveno, kolikrát se tato tradice může opakovat a tak si ji každá rodina přizpůsobí právě tak, jak je v jejich možnostech. Někdo dostane malý dárek jednou týdně, někdo dvakrát a určitě se najdou šťastlivci, kteří dostávají dárek v botě každé ráno. Tahle tradice mi přijde naprosto kouzelná, dá se totiž využít místo adventního kalendáře, který se v Holandsku moc nenosí, protože tady se Vánoce neodpočítávají. Zatím si to teda zkouším nanečisto na Ronaldovi, takže jsem se celkem pravidelně vždy dvakrát v týdnu hodila dárek do boty, ale než budou děti, budu to muset ještě pořádně natrénovat, nikdo totiž nechce zažít to vysvětlování, když rodiče zapomenou cukřík z boty vyhodit a nahradit ho dárečkem, že jo.

Po svém příjezdu Sinterklaas pak v každém městě zůstává, má tam svůj dočasný byt s ložnicí a koupelnou, kam za ním děti v doprovodu svých rodičů chodí na návštěvu a prosí ho o dárky.

Mikulášská tradice pak končí podobně jako ta česká 5. prosince navečer, kdy nastává takzvaný Pakjesavond a s ním moment, na který všechny holandské děti netrpělivě čekají. V tento večer jim totiž Sinterklaas naděluje ty velké dárky o které si k němu chodily říkat, do některých domácností tak chodí oblečený „Sinterklaas“ a někde nadělí dárky natajno, právě tak jako český Ježíšek.

A jak už jsem naznačila, Holanďané samozřejmě slaví i Vánoce, vyzdobují své byty a domečky i jejich balkony světýlky a dekoracemi, navštěvují své rodiny, zdobí stromečky a na samotné Vánoce pak některé děti dostanou dárky 24. prosince večer, tak jako je tu zvykem u nás, nebo 25. prosince ráno, ale v obou případech většinou jen pár maličkostí.

Takže Vánoce s kaprem, cukrovím, vánočkou a bramborovým salátem s hromadou dárků a zvoneček, na který zvoní Ježíšek se tady opravdu nekonají.

Co na holandské tradice říkáte? Dejte mi vědět!

Sleduj smutnaavesela na instagramu , ať ti neuniknou žádné nové články

Nejnovější články:

Den osvobození a připomínka obětí 2. světové války

4.května – Dodenherdenking

Dodenherdenking slouží jako den vzpomínání na oběti druhé světové války. Nizozemsko si každoročně připomíná oběti války den před osvobozením, které připadá na 5. května. Na amsterdamském náměstí Dam se sejde král a královna, premiér a další zástupci vlády, kde položí květiny k národnímu památníku a ve 20:00 spolu s celou zemí utichnou a 2 minutami ticha uctí památku zesnulých. V tuto chvíli je zvykem, že společně s nimi každý občan ustane ve své práci a věnuje 2 minuty ticha této vzpomínce s nimi. Auta přestávají jezdit, lidé přestávají mluvit, načež se po dvou tichých minutách rozezní národní hymna, po níž následuje králův proslov.

Pokračovat ve čtení „Den osvobození a připomínka obětí 2. světové války“

Hip hip hurá aneb tradice na holandské oslavě

Život v zahraniční vám přinese strašnou spoustu kulturních šoků, ať už větších nebo menších. Vypozorujete spoustu kulturních rozdílů a zažijete nespočet nepříjemných nebo aspoň trapných situací, samozřejmě kromě všech těch krásných a vtipných zážitků, jednorožců a barevných konců duhy a všeho dalšího štěstí, které vás na tom vašem dobrodružství bude samozřejmě doprovázet na každém kroku. True story.

Jedna z prvních dostaveníček s holandskou kulturou byla oslava 3. narozenin mého tehdy budoucího synovce. Už když mi jednou Ronald volal, tehdy dvouletý Jones si mě vyprosil na ucho a říkal, že bude mít brzy narozeniny a že bych mu měla dát velkou modrou helikoptéru, viděl mě před tím jednou jedinkrát, ale helikoptéru fakt chtěl, takže veškerý ostych šel stranou.

Sehnala jsem tedy modrou helikoptéru a vydala se na cestu.

Na holandských oslavách se dá odpozorovat několik typických zvyků, jedním z nich je, že se tady návštěvy nezouvají. Pozvete si domů hromadu lidí, kteří vám tam na botách nanosí hromady bordelu, šlapou po kobercích a všichni jsou s tím v pohodě.

Jedním z důvodů, proč to lidem tolik nevadí, je možná to, že tady má každá druhá rodina uklízečku a dámy pak tu zadělanou podlahu ani sami neuklízí. Třeba. Co já vím, já se normálně zouvám, protože je mi fakt blbý, vlézt někomu do baráku se zapráskanýma botama zvenku, navíc tady každej druhej den prší, tak si to asi dokážete představit.

Dalším zvykem je gratulování. Samozřejmostí je pogratulování oslavenci, na tom není nic neobvyklého. Co vás tady ale nejspíš překvapí je, že se negratuluje pouze oslavenci, ale všem, co na oslavu přišli. Takže každý Holanďan si dá při příchodu kolečko, kdy obejde každého účastníka, pogratuluje mu k narozeninám oslavence a připojí klasické 3 pusy na tvář, pravá, levá, pravá.

Nejen, že to pusinkování je brutální zásah do mé intimní komfortní zóny, na který jsem si dlouho zvykala. Ale já při první gratulaci vůbec nevěděla, k čemu mi to vlastně gratulují. Že jsem vyjela na výlet? Že jsem si našla kluka ze západní Evropy? Že se budu stěhovat do západní Evropy, protože jsme vlastně taková chudá země otřásaná válkou a já mám to štěstí utéct odtamtud než bude pozdě?

No a aby to všechno nebylo jako z Alenky, samozřejmě na takové oslavě najdete klasický dort, výzdobu, balonky a svíčky a před sfouknutím se bude zpívat narozeninová píseň ve stylu “Hodně štěstí, zdraví.” Ale pokud byste tu oslavenci chtěli dát hobla, nepochodili byste. Nic takového tady neznají a určitě by to nesklidilo velký úspěch, protože by to nejspíš považovali za nějaký násilný akt.

Díky za přečtení. Líbil se ti článek? Sleduj smutnaavesela na instagramu , ať ti neuniknou žádné nové články.