Chceš odjet do zahraničí? Nezapomeň si s sebou sbalit pořádnou dávku odvahy a jdi do toho.

Pokud vás život v zahraničí láká, směle do toho, stojí to za to. Nenechte se ale uvést do omylu, že to není dřina, protože nikdo vám opravdu nic zadarmo nedá. A jak umí být život v zahraničí sladký, přinese vám také spoustu momentů, které vám v ústech zanechají hořkou pachuť. Odradit by vás to ale nemělo, tedy, rozhodně to stojí aspoň za zkoušku. Vrátit se přece můžete vždycky a kdo nic nezkusí, nic nezažije. Pokud je výjezd do zahraničí vaším snem, jděte si za ním.

Pokračovat ve čtení „Chceš odjet do zahraničí? Nezapomeň si s sebou sbalit pořádnou dávku odvahy a jdi do toho.“

Koningsdag jako největší společenská událost roku

Koningsdag neboli Králův den se v Nizozemsku slaví každý rok na počest králových narozenin a je to jeden z mála státních svátků, které jsou v Nizozemsku uznány. Jedná se o největší společenskou událost roku a připadá na 27.dubna.

Pokračovat ve čtení „Koningsdag jako největší společenská událost roku“

Postřehy ze světa kolomilů

Holandsko je vyhlášené tím, že je to malá placka, kde se jezdí na kole.

No, tak to je pravda, tady jezdí na kole fakt úplně každej. Děti i dospělí, mladí i staří, a když už jsou ty lidi fakt opravdu starý, tak si místo kola pořídí takový jezdící křeslo a tím pak najíždí do lidí v obchoďáku. Tady se prostě pěšky nechodí, já to teda doma zavedla, ke kolům mám odpor, pamatuju si, jak jsem vždycky rudá funěla do kopce… a že mi jich doma máme a zhruba od té doby už na kole nejezdím. Jenže tady ty kopce nemají. Oni tady ve skutečnosti nemají ani normální kola, mají tady taková starožitná kola, která oni považují normální, já si takový kolo pamatuju jen proto, že na něm jezdil můj děda.

Každopádně, každej takovej cyklista se neobtěžuje s helmou ani světlem, myslí si, že je nezničitelnej a věří, že má absolutní přednost. A on jí vlastně asi i má, tady vám Holanďan řekne, že pokud tady autem srazíte cyklistu, bude to automaticky vaše chyba. Cyklista je prostě tvor chráněný, takže v praxi musíte mít neustále oči na šťopkách, protože on vám prostě v nestreženou chvíli beztak vjede pod auto, jen aby vyzkoušel vaše reflexy a brzdnou dráhu vašeho auta.

Každý správný Holanďan má doma celou sbírku kol, jedno pro běžný den, jedno rodinné, to je kolo, které má za sebou sedačku pro dítě, to považuji za úplně ideální adrenalinový sport. a jedno když jede do hospody. Adrenalinový sport číslo dvě. Mně třeba holky zorganizovali rozlučku se svobodou a přemisťovadlem samozřejmě určili kolo, a jak už asi tušíte, v průběhu večera jsme z kola popadávali všechny, a kromě modřin si jedna aktérka vysloužila i zlomeninu prstu, kvůli které musela později na operaci.

Aneb takový normální holandský den.

P.S. Ve finále se na rozlučku vybralo víc peněz, než jsme zvládli utratit, tak mi holky pořídily krásný dárek: kolo. Tak já nevim no…

První dojmy

Jací vlastně Holanďané jsou? Co mě tady překvapilo jako první, bylo, jak se na sebe lidé nezištně usmívají. Když vyjdete na procházku, spousta kolemjdoucích vás bude s úsměvem zdravit, přestože vás nikdy předtím neviděli. Když potkáte souseda ve výtahu, nebude se ze všech sil snažit předstírat, že je neviditelný, ale bude se s vámi snažit navázat konverzaci . Samozřejmě to neplatí pro všechny případy, ale obecně jsou tady lidé velmi otevření, milí a povídaví, což pro mě byl jeden z velkých kulturních šoků. Prodavačky vás tady zdraví a s úsměvem popřejí hezký den místo zběsilého přejíždění vašeho nákupu přes pípák a protivného tónu.

Ze začátku se tu neustále cítíte jako blbec, protože jediný na co se zmůžete je úsměv a mávat, ale ještě navíc máte furt pocit, že ta fuchtle vám prostě normálně balí kluka před vašima očima. Ale jakmile si na to zvyknete, začnete taky rozdávat úsměvy na všechny strany a i ten šedý den (kterých tu je požehnaně!) je pak o něco veselejší.